Objevil jsem zajímavý článek, proto jej dávám do "příbuzné" kategorie. Zaměstnanecká a školní díla ve smyslu autorského zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech s autorským právem souvisejících a o změně některých zákonů (autorský zákon)
Jak lze definovat zaměstnaneckého dílo
Zaměstnanecké dílo je upraveno v ustanovení § 58 autorského zákona.
O zaměstnaneckém díle můžeme hovořit v případě, kdy autor-zaměstnanec, vytváří v rámci plnění svých pracovních povinností dílo naplňující základní znaky autorského díla podle § 2 autorského zákona.
Nejčastěji, ale nikoliv výlučně, vznikají v rámci plnění pracovních povinností zaměstnance díla:
- slovesná, např. literární, vědecká, odborná,
- výtvarná,
- fotografie, nebo
- počítačové programy.
K vytvoření zaměstnaneckých děl dochází v rámci plnění pracovních povinností zaměstnance, které pro něj vyplývají nejčastěji:
- z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli, nebo
- z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem.
viz. § 58 odst. 11 autorského zákona.
Ovšem ke vzniku díla, na které se pohlíží jako na zaměstnanecké, dochází také v případě,
kdy je autorem vytvořeno v rámci:
- vztahu mezi agenturou a jejím zaměstnancem, nebo
- vztahu mezi obchodní společností a autorem,
a to za podmínek, které podrobně upravuje § 58 odst. 10 autorského zákona.
Základní charakteristika zaměstnaneckého díla:
Pro právní úpravu zaměstnaneckého díla platí, že výrazně omezuje práva autora-zaměstnance a posiluje práva zaměstnavatele, a to zejména z důvodu ochrany a zhodnocení jím vložených investic do díla.
Zároveň však, a to je nutné zdůraznit, dává tato právní úprava možnost smluvním stranám upravit podmínky vzniku i samotný výkon majetkových práv k zaměstnaneckému dílu odlišným způsobem, než je uvedeno v § 58.
Pro názornost dále v textu uvádím pouze několik zásadních znaků zaměstnaneckého díla, přičemž jejich podrobný výčet lze nalézt opět v příslušném ustanovení autorského zákona.
Pokud si autor a zaměstnavatel nesjednají jiné smluvní podmínky, než jsou obsaženy v § 58 autorského zákona, platí zejména, že:
- zaměstnavatel vykonává veškerá majetková práva, tzn., že zaměstnavatel může dílo jakkoliv upravovat, zasahovat do něj, měnit, zkrátit, apod., a zároveň může dílo vydat, šířit, rozmnožovat, sdílet apod.,
- veškeré výnosy z užití takového díla, náleží zaměstnavateli. Autor vytváří dílo v rámci plnění svých pracovních povinností, a tedy odměna za vytvoření díla je mu uhrazena v rámci sjednané mzdy,
- zaměstnavatel vykonává majetková práva po celou dobu jejich trvání (bývá nepřesně označováno také jako doba ochrany díla a trvá po celou dobu autorova života a 70 let po jeho smrti)
- zaměstnavatel je též oprávněn uvádět na veřejnosti dílo pod svým jménem,
- autor sám není oprávněn toto dílo užít.
V praxi se velmi často setkáváme s tím, že obsah pracovních smluv týkající se náplně práce zaměstnance, bývá obecný a neurčitý.
Proto lze jako prevenci vzniku možných pochybností, zda se v případě díla vytvořeného zaměstnancem (či jiným pracovníkem), jedná o dílo zaměstnanecké a pokud ano, jaký
je přesný rozsah práv a povinností jak zaměstnance, tak zaměstnavatele, jednoznačně doporučit:
- aby pracovní smlouva uzavíraná se zaměstnance vymezila přímo tvorbu autorských děl jakožto jednu z pracovních povinností zaměstnance a dále,
- aby byl smluvně upraven též rozsah práv a povinností smluvních stran.
- Co je školní dílo?
Problematika školních děl je obsažena zejména v § 60 a § 35 autorského zákona, zároveň
je však třeba přihlížet k dalším právním předpisům, které tuto problematiku upravují. Jedná
se zejména o zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon a zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů.
Práva školy ke školnímu dílu však nejsou totožná, jako práva zaměstnavatele k zaměstnaneckému dílu ve smyslu autorského zákona.
Pro vznik školního díla musí být splněny dvě zásady:
- dílo je vytvořeno žákem či studentem v rámci plnění školních či studijních povinností
a - tento žák či student musí být zároveň v příslušném právním vztahu k této škole nebo vzdělávajícímu zařízení.
Druhy školních děl:
Za školní dílo je považována jakákoliv práce průběžná i závěrečná, vytvořená žákem
či studentem:
Ve smyslu zákona o vysokých školách jde zejména o:
- seminární práce,
- kvalifikační práce,
- bakalářské práce,
- diplomové práce,
- disertační práce.
Školními díly však již nejsou:
- rigorózní práce, nevytváří ji student v rámci plnění svých studijních povinností
- habilitační práce, opět ji nevytváří student, v rámci plnění svých povinností k UPV
- práce v rámci kurzů celoživotního vzdělávání, nejedná se o školní dílo, jelikož
celoživotní vzdělávání není studiem ve smyslu shora uvedených zákonů.
Oprávnění škol a jiných vzdělávacích zařízení ke školním dílům – nejedná se o absolutní výkon majetkových práv jako u zaměstnaneckých děl. Oprávnění škol je co do rozsahu menší, alespoň ve smyslu zákonné úpravy.
Škola je oprávněna k užití školního díla na základě zákonné licence, ve smyslu § 35
odst. 3 AZ, kdy se jedná pouze o případ užití školního díla k výuce, či pro jiná vnitřní užití školy, nikoliv za účelem dosažení hospodářského prospěchu.
- 30 a § 30 a autorského zákona:
Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla – Dle uvedeného má tedy teoreticky student právo
na licenční odměnu za udělení licence škole, která by např. jeho dílo chtěla vydávat a šířit
za účelem dosažení zisku.
Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení.
Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou však oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše.
