Před časem jsem napsal dopis našemu dávnému rodinnému příteli Jirkovi Soukupovi (85 let). Je to jeden z nejúspěšnějších Čechů v zahraničí. Byl jeden ze dvou hlavních inženýrů v Bell Laboratories když se navrhoval první 32 bitový čip. A podobně. Samozřejmě jsme se bavili o tématu Covid a vakcíny proti němu a on mi vyprávěl svou loveckou historku o tom, že ulovil králíka napadeného parazitem. A že když to konzultoval na Ottawské univerzitě, dozvěděl se o složitém životním cyklu toho parazita. Z toho vzešel tento Text.
Ahoj Jirko,
Zkus si představit, že takovou komplikovanou cestu popíšeme na úrovni jednotlivých genů. Nejen samotného parazita, ale i všech hostitelských organismů. A to jsme opomněli všechny další jevy jako je exprese těch genů na proteiny, například enzymy, které pak produkují další molekuly, z nichž většinu jsme zatím ani chemicky nedokázali připravit. Ty molekuly se musí složit do organismů, což se, když je jen smícháš, rozhodně samo nestane. A ty organismy spolu složitě sociálně interagují v rámci parazitických a neparazitických interakcí. Všechno je to nelineární dynamika postupně vybíraná tak aby cesta do zóny atrakce trvala hodně dlouho. Ostatní dráhy jsou krátké, že je nepozorujeme, zárodek se nevyvine.
Ta věc je tak složitá a zároveň přesná, že není divu, že ji lidé popisují v analogiích. Že si vytvořili boha, aby se z toho nezbláznili. Bůh je ovšem neosobní a nepoznatelný, rozhodně není milosrdný a lidsky milý. O bohu jedna pěkná česká písnička z nedávné doby https://www.youtube.com/watch?v=macRrVImfJA . Robert Křesťan je asi nejlepší současný český básník. Aby měl publikum, prodává to jako bluegrass, ale jeho písničky jsou kondenzovaná moudrost. Tahle zvlášť.
Nejsložitější z organismů je člověk, i když mnohé rostliny s větším genofondem na produkci sekundárních metabolitů nebo třeba krkavci, kteří se místo výroby předmětů baví létáním, by úspěšně protestovali.
S teď si nějaký magor vybere gen z jednoho z těch parazitických organismů a vnese ho do člověka. Ignoruje, že ve všech předchozích organismech a při všech předchozích pokusech se nepodařilo ten protein produkovat jen lokálně – jako se produkuje v přítomnosti toho parazita. A začne to masově aplikovat na všechny lidi na světě. To nebylo očkování – očkování vyžívá přirozené mechanismy ochrany. A přirozená ochrana proti respiračním virům je slizniční imunita. Proč se ještě nemáme slizniční vakcínu? Proč ji nikdo nevyvíjí? Normální přece vždycky bylo, že kdo nemoc prodělal, ten byl proti nemoci chráněn. Minimálně prokázal, že jeho organismus je schopen se s nemocí vlastní silou vypořádat. Tak proč tyhle lidi nutíme se očkovat?
Všichni, kdo se toho více nebo méně dobrovolně účastnili, musí mít pozměněnou mysl. Čím více se o tom dozvídají, tím více toho musí v rámci zachování duševního zdraví ignorovat. A na začátku stál někdo – v podstatě horší než generálové v I. světové válce. Tam lidé umírali většinou rychle. Tady se udělala celosvětová akce, kdy lidé budou žít do konce života se strachem, co to s nimi udělá. A budou sledovat zprávy co se komu dělo.
Jak zpívá Robert Křesťan:
„ ….
Jako by mě opouštěly síly,
přátelé a štěstí jakbysmet,
tak jsem si půjčil Deštník z Piccadilly,
abych věděl, jaký úhledný je svět…..
….
Milujeme marnost věčných přání,
marnivost všech barev patosu,
když přišla rána, ty, co přišly za ní,
byly už jen šipky z rákosu.
Každá vize ladí s antivizí,
Janus byla zvláštní persona,
vím, že jsme si navždycky už cizí,
ale naše pouto peklo překoná.
Bůh si nechal stráž a zadní vrátka,
miloval ten zmatek nad zmatek,
začal nový den a nová jatka
stejně jako nový začátek…….“
Je to taková divná doba. Přirovnal bych to k situaci Židů, kterým se před začátkem II. SV podařilo emigrovat z Československa do Dominikánské republiky. Oni byli v bezpečí a museli těžce pracovat. Ale všichni ti, kdo zůstali v domácím pohodlí byli postupně toho pohodlí zbavováni a zabíjeni. Židé v Dominikánské republice se rychle vzmohli a přiblížili se původnímu pohodlí. Ale smutek nad svými příbuznými, kteří z různých důvodů zůstali, je nikdy neopustil. Jestli moji mladší příbuzní zemřou dříve než já – a může se to hodně dobře týkat i mého prvního syna, zdravotní stav se mu zhoršil přesně tak, jak bych po aplikaci m-RNA „vakcíny“ očekával – také se toho smutku nikdy nezbavím.
Měj se
Dalibor
